Dicotomie destrukce a křehkosti
Papír není pouze nutným podkladem pod psaní. Bělostnou čistotou čekající na zaplnění liniemi barevného inkoustu. Papír je materiálem i médiem naplněným vůní, tvary i zvuky. Papír je nekonečný.
Renata Machýčková je průvodcem světa křídového papíru s jeho nekonečnými možnostmi. Její výtvarné stopy postupně provázejí křehkostí i destrukcí papíru jako nositelem významu. Minimalistický abstraktismus v dílech prolíná s unikátními, důmyslnými, do detailů vyřezávanými strukturami. Renata ostřím skalpelu vyřezává rozmanité a spletité tvary, s nimiž následně pracuje, tvaruje je a tímto tak vytváří z papírového povrchu třetí dimenzi. Množství řezů na hladké neposkvrněné ploše představuje nekonečně vlnící se sošný reliéf, strukturu spojující dva protiklady a apelující na senzitivitu. Její tvorba je silně detailní, jemná, intimní a nádherně čistá. Na druhé straně papír svými ostrými liniemi ukrývá zastíněnou destrukci a možnou zranitelnost, jež svým ostřím dokáže rovněž narušovat.
Na počátku se Renata nechává vést samotným průběhem tvorby. Roli hraje tělesnost, jemná ruční práce, matérie, prostor a pak především proces, nikoliv konkrétní výsledný a pojmenovatelný obraz. Fyzický kontakt s dílem je dynamickým zážitkem, při němž umělkyně extrahuje konkrétní detaily, které následně obsesivně opakuje. Důležitým elementem se stává záznam času, událostí i období, při nichž se současnost schizofrenicky mísí s minulostí, se vzpomínkami a sny. Základ jejích děl naplňuje autenticita, emotivnost, síla a vnitřní rezonance. Bílé či černé archy papíru tvaruje do pravidelného nefigurálního abstraktna se surrealistický podtónem, jež mohou evokovat rostliny, mořské vlnobití či transcendentní předměty a objekty.
Název výstavy DICOTOMIE odkazuje k dualitě, ke spojení dvou různých výtvarných jazyků, se kterými Renata pracuje a jež ji definují. Způsob a proces její tvorby se odvíjí od místa, kde se právě nachází. Prostor je pro Renatu fundamentální, určuje vývoj i téma obrazu a zasahuje tak do samotného procesu. Na jedné straně je to čistá soustředěná práce na papíře, kterou vytváří Renata doma, a na straně druhé je to mnohem dynamičtější malířský proces v ateliéru. Význam spojuje rozdělení celku do dvou vzájemně se nepřekrývajících části nebo také rozlišení dvou kvalitativně odlišných jevů či vlastností.
Svébytné práce tvořené na papíře, vznikající v Renatině obývacím pokoji, jsou charakteristické minimalistickou estetikou, efektivností, tendencí destruktivnosti, soustředěnou křehkostí a citlivostí. Naopak v ateliérovém prostředí je energie jejích děl zcela opačná a definuje ji rychlost a impulzivnost. Hlavním tématem v Renatině malbě je portrét. Pro výstavu zvolila dva obrazy, které vznikaly ještě během covidového období, kdy tvořila částečně v garáži bytového domu. Díla jsou malovaná akrylem a sprejem na textil, který má již předtištěný dekor. Renata vytváří umění doma obklopena každodenními spotřebními věcmi, což souvisí s použitím materiálů jako je například textilní ubrus namísto běžného plátna.
/ kurátor Valentýna Ondřejová /