Jakub Čuška

4.11.2021 - 1.1.2022

Malíř Jakub Čuška (*1989, Bruntál) se věnuje zejména internacionálními stylu figurální malby. V letech 2010 až 2014 studoval obor Výtvarná tvorba pro ZUŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jež nedokončil. Posléze však absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malířství Martina Mainera (20142018) a na téže škole v ateliéru malířství Marka Meduny (20182020).

.

Tvorba Jakuba Čušky prolíná klasické médium malby spolu s figurou jako ústředním motivem uměleckého díla a současně i metafory. Čuška ve svých dílech prezentuje všední a obyčejné situace nevšedním až výstředním a neobyčejným způsobem. Jeho záměrem je představit komplikovaný vztah figury a místa či prostředí. Důraz je kladen především na figury tvořící zátiší, které se ocitají na pomyslném piedestalu a jsou zřetelným a jasným středem pozornosti. Pozadí a okolí je pak zastíněno v šerosvitu uplatněním tlumenějších barevných tónů a užitím záměrné ponurosti a tajemna. Ústřední objekty jsou tak vytahovány ze tmy, významná je hra se světlem a prostorem a zároveň jde i o jakýsi pohled či zpřítomňování tzv. psychických míst, jež jsou ze své podstaty skryta.

Výraznými motivy Čuškových děl jsou tři hlavní specifické podněty – torza jednajících figur, prostory interiéru a exteriéru s podobiznami věcných prvků, mezi něž patří charakteristický výrazný soubor lustrů a svítidel jako nositelů světla. Čuška postavy děl mnohdy také zobrazuje jako pouhé obrysové siluety či kontury vyplněny stínem nebo odlišnými rozmanitými motivy. Minimalistickou a záhadnou až dusivou atmosféru velkých i menších formátů obrazů doplňuje magický realismus prolínající reálnou skutečnost s iluzivními prvky. Amorfnost a jakási až úmyslná nedokončenost obrazů pak symbolizuje jemné nuance a asociace přenechávající prostor pro vlastní významy. Jakub Čuška svá díla nekonkretizuje, neříká divákům, co si mají myslet a co je správné, nechává to jen a pouze na nich, aby byli pány svých vlastních představ. Udržuje tak bariéru mezi uměleckým dílem a obecenstvem a současně i stav zastřenosti a jinotajnosti. Něco tak vždy zůstane i přese všechno skryto a nevyřčeno.

/ kurátorka Valentýna Ondřejová/