Jen zdánlivě jsou obrazy Tomáše Tichého pouhými záznamy každodenních situací, zápisy viděných prostorů žití a tvarů předmětů všedního užívání. Je zřejmé, že malíř velmi ostře pozoruje a zaznamenává jakoby bez osobního komentáře předměty a dění. Jako by nebylo nic, co by mu mohlo uniknout. V tomto smyslu je realistou přísně podle slova rés – věc. V jeho obrazech se pouhé předměty proměňují ve věci, vlastně tedy fenomény, jevy, vyjevování, které mají sílu promlouvat o záhadě a tajemství lidského údělu i tam, kde člověk může shledávat jen všednost.